Upravit stránku

Jsem strašně rád, že udělal Francouze, raduje se Josef Váňa

Vítězství koně No Time To Lose ve 127. Velké pardubické s Českou pojišťovnou znamenalo desátý trenérský úspěch Josefa Váni. Z jubilejní výhry měl pochopitelně velkou radost a na otázky novinářů odpovídal s ještě větší dávkou humoru než je u něj zvykem. A tak je nutné některé odpovědi brát trošku s nadhledem…

Co tomu vítězství říkáte?
Jsem rád, že se nám to povedlo. I když bylo to na poslední chvíli takové znovuzrození. Pořád jsem si myslel, že Ange Guardian toho Francouze udělá, ale pak mu došly síly. Nakonec ale No Time potvrdil to, co jsem si o něm myslel, že je z mých koní nejlepší a že ten jediný by mohl s Francouzi závodit. Jsem rád, že ty koně vidím tak, jak to s nimi opravdu je.

Viděl jste v Honzovi, že má potenciál?
On má smůlu, že nejezdil roviny. Že neumí ten finiš jako Pepa Bartoš nebo náš mladej. Potřeboval by trenažér místo jednoho lotu denně. Ale kolikrát, když jede hlavou, tak si myslím, že jedu já. V tomhle se hodně polepšil. To znamená správně rozvrhnout koni sílu, taktiku a hlavně v dostihu zbytečně nedávat metry, protože v cíli je pak každý metr dobrý. Když přišel k nám, tak měl zas tu výhodu, že přišel ze sportu, dělal military a parkury. To je zas něco, co ti rovinoví borci nemají – když potom ztloustnou a nemůžou jezdit ty roviny. Takže ono se to takhle prolíná. Pravda je, že Honza vyrůstá ve stáji, kde je pořád na čem skákat a pořád je dost dobrého materiálu, na kterém se dá zlepšovat. Jsem rád, že se mu ta Velká pardubická podařila vyhrát, i když bych byl daleko radši, kdyby se to podařilo našemu Pepíčkovi (smích).

Kdy jste uvěřil tomu, že se to opravdu povede?
Viděl jsem to z obrazovky, seděl jsem na tribuně u firmy Chládek a Tintěra, dokonce mě pustili do první řady, takže jsem to měl jako na talířku (smích). Když se dostal k tomu Francouzovi, tak jsem viděl, že slábne. Ale já u No Time To Lose vím už z poslední kvalifikace, kdy šel po Charme Lookovi, že kdyby neudělal chybu na pětadvacítce, kde ztratil asi deset délek, tak by vyhrál už tu kvalifikaci. Takže jsem mu věřil. A všude jsem taky prezentoval, že z těch našich koní – když doběhnou všichni do cíle, tak by nejlepší výkon měl podat právě on. Ale že udělá toho Francouze, to jsem zase takhle nemachroval, ale jsem za to strašně rád.

Co pro vás znamená ten desátý trenérský titul?
Radši bych byl, kdybych to měl jako žokejský titul (smích), ale holt život je takový jaký je a jsem za to rád.