Upravit stránku

Dvojnásobný vítěz Velké pardubické, mistr sportu a Osobnost města Pardubice mjr. Miloš Svoboda se narodil se 5. prosince 1913 v Přelouči, působil v jezdeckém učilišti v Pardubicích i v armádě. Poprvé se na pardubické dráze objevil v roce 1937 v den vítězství Laty Brandisové ve Velké pardubické. Svoboda tehdy zvítězil v Ceně Východočeského jezdeckého klubu přes proutěné překážky na klisně Rota.

Po válce se vrátil do armády do jezdecké výcvikové korouhve. V roce 1947 startoval v mezinárodní soutěži military v Baden-Badenu a v následujících letech 1950 – 1952 se stal třikrát po sobě mistrem republiky ve všestrannosti. V těchto soutěžích jezdil i koně Vítěz II., se kterým později triumfoval ve Velké pardubické.

Ve slavném dostihu mjr. Svoboda startoval celkem jedenáctkrát. Své první vítězství si připsal v roce 1946 s tmavým hnědákem Titanem, se kterým Velkou absolvoval ještě dvakrát. V roce 1947 dojeli pátí, v roce 1948 upadli na Taxisu. Pak následovalo pět Svobodových startů s hnědákem Vítězem II. V roce 1949 dojeli druzí, v roce 1950 upadli. Pak Vítěze II na jeden rok vystřídal Vilík. Ovšem ten odmítl skočit Velký anglický skok.

V roce 1952 se Svoboda vrátil do sedla Vítěze II. Bezchybně spolu prošli kurz a svou jízdu završili vítězstvím. V roce 1953 skončili pátí, v roce 1954 druzí. O rok později Svoboda upadl s klisnou Gera a dostih nedokončil. Naposledy se mjr. Svoboda postavil na start Velké pardubické v roce 1956, kdy s Humorem dojeli sedmí.

Miloš Svoboda byl v roce 1954 jako vůbec první jezdec jmenován mistrem sportu. Dvakrát měl šanci zúčastnit se olympiády, ani jednou mu to však politické události neumožnily. Po skončení aktivní kariéry se stal trenérem pardubického Slavoje a trenérem národního týmu v military. V roce 1977, ve svých 64 letech, vyhrál skokové závody veteránů v Poděbradech.

Své zkušenosti, vzpomínky i historická fakta shrnul v několika publikacích. V roce 1994 mu pardubická radnice udělila čestný titul Osobnost města.

Jméno mjr. Miloše Svobody už od roku 1997 nese červnová kvalifikace na legendární Velkou pardubickou. Pamětní deska je umístěna také na jedné z tribun.