Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.
Ze Švýcarska na Blízký Východ, další etapa míří až do Kataru. Ondřej Velek si pro své dotazy totiž vybral TOMÁŠE LUKÁŠKA
„Nominuji svého kamaráda. Myslím, že nás – české žokeje – reprezentuje víc než dobře. Českou sezónu byste ho potkali spíše doma na gauči, nebo s prutem u rybníka,“ prozrazuje Ondra o prvním českém žokeji působícím v Kataru. Občas se ale mihne i doma v Čechách.
Na Katar se tě ptají často, mě zajímá, co máš v plánu až tam jezdit přestaneš?
Takže, kamaráde můj, děkuji ti za nominaci. Trochu jsi mě tím zaskočil, nicméně budu se ti snažit odpovědět co nejupřímněji. Až přestanu jezdit v Kataru, myslím že pak přestanu asi jezdit úplně. Pošlu manželku do práce a já vezmu pruty a půjdu k vodě. Až to mě a manželku přestane bavit, začnu přemýšlet co dál. Ale momentálně moc netuším.
Jsi kvalitní žokej, čekal bych, že tě budeme vídat více v českých dostizích, když jsi doma. Proč tomu tak není?
Našlo by se asi více důvodů, nicméně po zimní sezóně v Kataru nezbývá moc energie na to obvolávat lidi a snažit se dostat na slušné koně. Mé číslo má snad každý trenér či majitel a pokud přijde zajímavá nabídka, většinou ji rád příjmu. To se ale stává velice zřídka a zájem v poslední době moc necítím. Pak je tu ještě další věc – snažím se být trochu víc s rodinou, pokud mě teda nestáhnou ryby nebo chalupa. Ale tam naštěstí rodina jezdí ráda se mnou.
V překážkovém dostihu jsi nikdy nestartoval. Proč?
Ondro, nestartoval. V plánu to nemám, protože bych byl nerad, aby někdo viděl můj vyděšený výraz a hnědý rajtky. Obdivuji vás, já bych do toho nešel. Skočit překážku, není nic tak strašného. Ale že nejedeš sám, ale třeba s dalšíma 10 „bláznama“ jako jsi ty, plus se k tomu přimotá nějaký šikovný koník, co doma třikrát skočil klacek … No děkuji pěkně, ale raději zůstanu u své disciplíny.
Máš nějaké cíle, nebo přání čeho by si chtěl dosáhnout jak v profesním, tak osobním životě?
Myslím, že v osobním životě mám vše, co jsem kdy chtěl. Dvě zdravý, momentálně pubertální děti a manželku, co vydrží snad všechno a ještě k tomu mě vždycky podpoří. A v profesním životě jsem momentálně spokojený a když se tady udržím ještě pár let, myslím že mě něco velkého ještě potká.
foto: Bohumil Křižan
+420 466 797 111
