Historie

Něco o Velké pardubické

Každá dostihová dráha má svou atmosféru. Nedostižná a zcela specifická je v Pardubicích, kde se běhá jeden z nejtěžších překážkových dostihů evropského kontinentu – Velká pardubická steeplechase

V různých publikacích se dříve uvádělo, že Velká pardubická je nejtěžším překážkovým dostihem kontinentu.V určitém smyslu tomu tak určitě bude, v každém případě se jedná o dostih s dlouhou tradicí, jehož historie je více než zajímavá, o dostih který má svá specifika a kouzlo, o dostih který je vrcholem nejen pro české jezdce snící když ne o vítězství, tak alespoň o účasti v něm. V každém případě je to společenská a sportovní událost s nejdelší tradicí u nás. Vždyť, když se začala hrát fotbalová liga, měla Velká za sebou už kolem padesáti ročníků.

Poprvé se Velká pardubická běžela v roce 1874. Ale již několik desítek let předtím se v Pardubicích a přilehlých lokalitách dostihy konaly. Pardubice znal od počátku celý dostihový svět, vždyť ve střední Evropě působila řada trenérů a žokejů z kolébky turfu, z Anglie. Dostihová dráha v místech, kde se dnes běhá, byla založena v roce 1856. Dnešní podobu má závodiště od prvních poválečných let. Dříve se běhalo až k Popkovicím a běhalo se též za tribunami, v prostoru, kde je nyní parkoviště. Po skončení druhé světové války zde bylo zřízeno vojenské letiště a některé pozemky zabrala armáda.

V průběhu historie se několikrát měnil kurs dostihu, naposledy v roce 1998, kdy se poprvé závěrečná fáze dostihu po hlavní dráze běžela opačným směrem. Přemístění cíle a otočení běhání na pravou ruku má úzkou souvislost s postavením nové tribuny. Hlavní dráha má dokola 2200 metrů, délka dráhy Velké pardubické je 6900 metrů. Koně musí překonat celkem 31 překážek. Nejznámějším je Taxisův příkop, který je také jedním z nejtěžších skoků na světě. V kursu je ještě několik dalších obtížných překážek, které často rozhodují o úspěchu nebo neúspěchu jednotlivých startujících. Takovými jsou Irská lavice, Popkovický skok, Francouzský skok, Hadí příkop, Velký vodní příkop, Zahrádky, Velký anglický skok a Havlův skok. Povrch dráhy je většinou travnatý, část je vedena přes oranice, jejichž podíl však v některých obdobích značně poklesl. V prvních desetiletích tvořily oranice téměř polovinu délky dostihu, později asi třetinu a nyní asi čtvrtinu. Také některé překážky byly pro zvýšení bezpečnosti koní a jezdců upraveny. Naposledy doznaly největší změnu vodní příkopy, kde byly na původním přírodním vodním toku postaveny betonové vany. Bezpečnost se zvýšila, ale utrpěla tím obtížnost dostihu. Velký vodní příkop dříve mnohokrát rozhodoval o vítězi, dnes je tato překážka snadno překonatelná a dá se i proběhnout. Také Velký Taxisův příkop byl upraven, když byl částečně zasypán příkop, ale jeho základní parametry se nezměnily. Případní nešťastníci alespoň nepadají tak hluboko.

Od roku 1874 bylo zatím odběhnuto celkem 129 ročníků Velké pardubické. Nekonala se pouze v průběhu obou světových válek, jednou zabránila jejímu konání nepřízeň počasí, když den předtím začalo mrznout a napadl sníh a Velká se nekonala také v roce 1968 v důsledku známých politických událostí. Prvním vítězem se stal ve Francii narozený FANTÔME s anglickým žokejem G. Sayersem v sedle. Celkem se do listiny vítězů se zapsalo celkem 93 jmen koní a 79 jmen jezdců.

Nejúspěšnějším koněm historie je ryzák ŽELEZNÍK, který jako jediný dokázal zvítězit čtyřikrát a to v letech 1987-1989 a 1991. Třikrát dokázalo zvítězit šest koní, BRIGAND v letech 1875, 1877 a 1878, LADY ANNE v letech 1891, 1894 a 1896, EPIGRAF v letech 1957-1959, KOROK v letech 1969, 1971 a 1972, SAGAR v letech 1981-1983 a PERUÁN v letech 1998-2000, TIUMEN v letech 2009-2011. Nejnovější trojnásobnou vítězkou je ORPHEE DES BLINS, která jako jediná klisna v historii dostihu zvítězila v řadě a má tzv. čistý hattrik (2012, 1013 a 2014). Dalších čtrnáct koní se zapsalo do listiny vítězů dvakrát, patří mezi ně i klisna SIXTEEN nebo REGISTANA.

Z jezdců dokázal Josef Váňa zvítězit osmkrát, čtyřikrát se ŽELEZNÍKEM a v roce 1997 s hnědákem VRONSKY a v letech 2009, 2010 a 2011 s TIUMENEM. Vítězstvím v roce 2018 se druhým nejúspěšnějším jezdcem dosavadní historie stal žokej Jan Faltejsek, který zvítězil pětkrát – s klisnou ORPHEE DES BLINS v letech 2012 – 2014, v roce 2016 v sedle CHARME LOOKA a v roce 2018 v sedle TZIGANE DU BERLAIS.
Václav Chaloupka má ve sbírce čtyři triumfy, tři s KOROKEM a jeden v roce 1978 s VÁCLAVEM, stejný počet úspěchů má na svém kontě i skvělý německý žokej Peter Gehm, který byl roce 2001 partnerem hnědáka CHALCO, o rok později vyhrál v sedle MASKULA a následující dva ročníky si připsal s REGISTANOU. Žokej Peter Gehm jako jediný dokázal Velkou pardubickou vyhrát čtyři roky po sobě.
Tři prvenství má ve své sbírce šest jezdců, prvním byl hned na počátku historie Ital Hector Baltazzi, potom se podařilo stejného úspěchu dosáhnou trojici anglických jezdců, kterými byli Fletcher, Buckenham a Geoghegan, na počátku osmdesátých let třikrát zvítězil Pavel Liebich v sedle SAGARA a poslední tři ročníky minulého století vyhrál Zdeněk Matysík v sedle PERUÁNA. Zatím posledním trojnásobným vítězem je Josef Bartoš, který v roce 2019 zvítězil v sedle THEOPHILA a předtím v letech 2006 a 2008 s DECENT FELLOWEM a SIXTEEN. Čtrnáct jezdců zvítězilo dvakrát, například Vladislav Snitkovskij v letech 1994 a 1996, když jeho partnery byli ERUDIT a CIPÍSEK.

V průběhu historie se také dostihu zúčastnilo několik žen. Jako první Lata Brandisová, která dokonce v posledním předválečném ročníku v roce 1937 s klisnou NORMA zvítězila. V šedesátých letech byla pravidelnou účastnicí Eva Palyzová, která v letech 1965 a 1971 získala velice pěkná umístění, když s Cavaletem a Metálem vybojovala druhá místa. Dalšími pak byly Angličanka Charlotte Brew, Jana Nová, R.Charvátová, Martina Růžičková a sedmou amazonkou byla Lucie Baluchová, která v roce 1997 vybojovala s Grettym třetí místo. Martina Růžičková ve Velké pardubické startovala šestkrát a teprve při šestém pokusu v roce 2014 dostih dokončila. S koněm Rubín dojeli na 15. místě před Tiumenem s Josefem Váňou starším a britským Lambrem s žokejem Markem Grantem.

Časový rekord držela od roku 2008 až do roku 2015 klisna SIXTEEN, která absolvovala celý dostih za 08:58,99 minut. V roce 2008 se poprvé běželo pod devět minut. V roce 2015 ji však překonal nečekaný vítěz dostihu, desetiletý NIKAS. Se svým jezdcem Markem Stromským dostih dokončili v čase 8:55,29. U Nikase však byly v tělních tekutinách zjištěny zakázané látky z kontaminovaného krmiva a byl diskvalifikován. Ovšem rekord byl přesto pokořen. Nový vítěz, sedmiletý RIBELINO, trať dokončil v čase 8:56,01. V sedle měl žokeje Pavla Kašného.

SIXTEEN je první klisna bílé barvy, která dokázala zvítězit a to dokonce dvakrát.

V poválečném období, kdy dráha doznala zásadních změn byl jako nejlepší uváděn čas francouzského ROYAN DE LUNE, vítěze z roku 1947, jeho čas 10:30,3 později překonali v roce 1961 GRIFEL časem 10:21,3, hned o rok později GABOJ časem 10:05,1 a v roce 1973 anglický STEPHEN´S SOCIETY časem 10:04,9. V roce 1987 vyběhl ŽELEZNÍK čas 9:56,13 a poprvé se běželo pod 10 minut. Již tři roky poté vyběhla při jubilejní sté Velké LIBENTÍNA čas 9:49,4 a tento rekord vydržel jen do roku 1996, kdy zvítězil CIPÍSEK v čase 9:35,00. Potom tento čas dvakrát překonali PERUÁN, v roce 1999 vyběhl 9:16,0 a REGISTANA, která v roce 2004 dosáhla času 9:15,48. V roce 2005 MASKUL absolvoval Velkou pardubickou v čase 09:11,21 a v roce 2008 se stala novou rekordmankou výše uvedená SIXTEEN a diskvalifikovaný AMANT GRIS vyběhl čas ještě o něco lepší (08:58,49). Byl to velice rychlý dostih, i poslední MR LAND zaznamenal lepší čas než exrekordman Maskul (09:09,32).

Vyběhnutý čas sice svědčí o kvalitě vítěze, ale je velice často přímo závislý na počasí a stavu dráhy a také jednotlivé ročníky byly poznamenané různými změnami v kursu. Proto je čas vítěze údaj víceméně statistický a nelze z něho vyvozovat vážnější závěry.

V počátcích historie byla startovní pole nepočetná, často pouhých okolo pěti koní, jednou dokonce běžela jen trojice statečných. Koně byli většinou zahraničního původu, nejvíce německého, anglického a maďarského. Stejné to bylo i s jezdci. Proto také najdeme na listině vítězů v prvních desetiletích jména anglická, německá a italská. První Čech zvítězil v dostihu až v roce 1902 a byl jím Ulrich Rosák.

Vedle současných, dosud aktivních účastníků dostihového provozu, žokejů Josefa Váni a Václava Chaloupky, najdeme na listině vítězů slavná a známá jména jako Rudolf Popler, vysokomýtský rodák, který přišel na pardubické dráze tragicky o život, Lata Brandisová, Miloš Svoboda, přeloučský rodák a historik Velké pardubické, Voloďa Prachov ruský trenér před časem působící v Pardubicích a také jméno pozdějšího mnohonásobného rovinového šampióna trenéra Františka Vítka. Za zmínku stojí jmenovat i Angličana George Williamsona, který je jediným jezdcem, který dokázal zvítězit jak ve Velké pardubické, tak i ve Velká národní steeplechase v Liverpoolu.

Z trenérů je nyní nejúspěšnější Josef Váňa, který se díky triumfu s TIUMENEM v letech 2009-2011 osamostatnil na prvním místě. A nyní má na svém kontě už jedenáct vítězství. Dvakrát zvítězila SIXTEEN, jednou CIPÍSEK, VRONSKY, CHALCO, DECENT FELLOW, třikrát TIUMEN, jednou NO TIME TO LOSE a naposledy v roce 2019 THEOPHILOS. Josef Váňa jako trenér zaznamenal i 7x druhé umístění. Do roku 2009 se dělil o první příčku s MVDr. Čestmírem Olehlou, jenž má šest vítězství. 4x mu zvítězil ŽELEZNÍK a 2x REGISTANA. Pěti úspěchy se může chlubit František Holčák (VALENCIO, LIBENTÍNA, RIGOLETTO, ERUDIT a MASKUL), čtyřnásobně úspěšnými pak jsou Václav Čermák (3x SAGAR, 1x FESTIVAL) a sovětský trenér Ivan Avdějev (2x GRIFEL, GABOJ, PRIBOJ).

Lenka Horáková je první vítěznou ženou trenérkou, když jejím osudovým koněm byl trojnásobný vítěz PERUÁN. V roce 2016 se druhou vítěznou ženou trenérkou v historii Velké pardubické stala Martina Růžičková, která připravila vítěze jménem CHARME LOOK.


Zdrojem informací pro zpracování historie Velké pardubické byly především publikace uznávaného historika tohoto dostihu pana majora Miloše Svobody. Major Miloš Svoboda několikrát ve Velké pardubické startoval a dvakrát se stal jeho vítězem. Později se věnoval historii dostihu a samozřejmě i on sám využíval jako zdroj informací publikace a texty svých předchůdců. Dalšími prameny jsou pak Dostihové ročenky, Plemenné knihy, Dostihové programy, texty již zesnulého přítele Jaroslava Hubálka, údaje na webových stránkách zabývajících se turfem a vlastní vzpomínky a poznatky.

Údaje a zajímavosti k jednotlivým ročníkům Velké pardubické se dají průběžně doplňovat, je to takový nekonečný příběh a asi se nedá vyčerpávajícím způsobem zachytit vše související. 

Od roku 1990 jsou jména koní uvedená ve výsledkové listině propojena na další webové stránky, kde se po kliknutí na jméno zobrazí dostihová kariéra koně a na ní pak je možné po kliknutí na datum dostihu získal výsledek celého dostihu. Velká pardubická je pro skalní pardubické turfmany magickým fenoménem, snad budou s mojí prací alespoň částečně spokojeni a doufám, že ve svých textech nemám příliš chyb a překlepů.

Milan Tůma, Pardubice 2011
naposledy upraveno Dostihovým spolkem a.s. 2019

Dostihy při VP

Memoriál kapitána Rudolfa Poplera

Cena Labe

Cena Vltavy

Cena České asociace steeplechase

Cena PARAMO a.s. / Stříbrná trofej

Křišťálový pohár

Zlatá spona tříletých

Cena Laty Brandisové

Cena Jana Kašpara

Zaniklé dostihy – Cena Volhy

Soubory ke stažení

Dostihy pro polokrevné koně – vítězové

Cena Laty Brandisové – vítězové

Cena Jana Kašpara – vítězové