5. srpna 2024
Pět dostihů, z toho tři vítězství, a ještě jedno třetí místo. Ale taky jedno nedokončení dostihu. To je osobní statistika žokeje Jana Kratochvíl ze sobotních dostihů. Dvě čárky zaznamenal pro němčickou tréninkovou centrálu rodiny Vocáskových a jedno pro trenéra Josefa Váňu – to nejcennější. K prvenství totiž v kvalifikačním dostihu na Velkou pardubickou přivedl Chelmsforda. Radost však kazí zranění nohy narostlého ryzáka, které se projevilo po dostihu.
„V půlce cílovky jsem se ohlédnul a když jsem viděl, že za mnou nikdo není, tak jsem se ho snažil pošetřit směrem k Velké pardubické. Přišlo ale nějaké zranění. Nemá cenu teď spekulovat. Doufejme, že to bude lehčí zranění, které nebude znamenat přestávku. To se ale ukáže časem. Teď se budu modlit, aby byl v pořádku,“ řekl Kratochvíl.
Říkáte, že jste se v cílovce ohlédl a tam nikdo. Ale on za vámi chvíli nikdo nebyl už na začátku cílovky…
Ale jsou to dostihy a abych se ohlížet za sebe, to nejde. V cílové rovině mám nějaký systém. Když jsem si na devadesát procent jistý, že už bych to mohl dobojovat na vítězství, pak se teprve hlédnu za sebe. Pořád za mnou někdo může číhat a jezdit naplno. A tím, že se ohlédnu, bych přestal jezdit a někdo mě porazí. Jsou to dostihy. Snažím se odvádět dobrý výkon. Na prvním místě je ale zdraví koně.
Trenér Váňa zmiňoval, že Chelmsforda v tréninku svěřuje jen jediné dívce, nebo si na něj sedá sám. Vy tedy do jeho sedla usedáte jen na dostihy?
Protože máme tréninková střediska rozdělená, tak se v práci s Chelmsfordem moc nepotkáváme. Znám ho z jeho čtyřleté, pětileté sezony, takže vím, co od něj mám očekávat. Před dostihem si ho ale beru na skokovou práci. Pan Váňa si ho trénuje, piplá, maká s ním v kopcích, já se s Chelmsfordem potkám týden před dostihem.
Patří Chelmsford mezi koně, které se dají spočítat na prstech ruky?
Už jsem pár skvělých koní potkal, ale Chelmsford ukazuje od čtyř let, že je to extra třída. Zná pardubické krosy, ví, jak má tady v Pardubicích skákat překážky. Výborně jsme se spolu sehráli. je to výborný kůň.
Dříve jste tohoto ryzáka jezdil hodně z čela. Teď už tomu tak není.
Věkem se nám usadil, navíc chodí delší dostihy, takže to ani není potřeba. Jsme rádi za vodiče. Ale i kvalifikaci dokázal vyhrát stylem start-cíl. Jemu je to jedno. Hlavní je, aby se trochu cválalo dopředu, aby mohl ukázat třídu tak, jako v sobotu.
Vyhrál jste hned první dostih s klisnou Francinette pro Vocáskovi. Klisna střídala třetí místa s vítězstvími. teď mělo podle statistik přijít vítězství. A stalo se.
Minule debutovala nerozběhnutá a v závěru jí trochu chyběly síly, ale už tenkrát to nebylo vůbec špatné. Teď se výborně vodila, nebyla tak hektická v dostihu a také v cílové rovině ukázala svou kvalitu. Ta mě moc potěšila.
A co Popinjay?
S ním jsme byli posledně taky třetí. Dneska dokázal lehce vyhrát.
Jezdil jste ho tentokrát ofenzivněji.
Byl to dostih na 3300 metrů, věděli jsme, že je tam 12 rychlých koní. Chtěli jsme si dobře doskočit. Pak jsem ale chtěl nechal špici vybláznit a když začali tito koně na náměstí vadnout, tak jsem ho nechal klidně cválat. Byl v plné síle a to ukázal až do cíle.
On je svým koncem známý…
Přesně tak. Uvidíme, co mu naordinuje pan Vocásek nyní. Výborně skáče. Tímhle vítězství si zvednul sebevědomí, což je pro tohoto koně důležité.
foto: Petr Šedivý, Milan Křiček, Petr Šimerda a Magdalena Hamříková