Je 5. listopadu roku 1874, kolem půl druhé odpoledne, a před improvizovanými tribunami se řadí 14 koní a jezdců prvního ročníku Velké pardubické. Utkají se o 8 tisíc zlatých…
U zrodu dnes legendárního dostihu stál hrabě Oktavián Kinský spolu s knížetem Emilem Fürstenbergem a hrabětem Maxem Ugartem. Právě Oktavián Kinský byl velkým propagátorem anglického způsobu parforsních honů, které byly základem vznikajících dostihů (nejen) na britských ostrovech. Kinský byl pořadatelem prvního překážkového dostihu pro pánské jezdce v Čechách už v první polovině 19. století. První steeplechase dostih v Pardubicích se konal v roce 1842, oficiální závodiště tu vzniklo v roce 1856. Velká pardubická byla založena po vzoru Velké národní v Liverpoolu, kam hrabě Kinský s přáteli vyrazil „na zkušenou“.
Velká pardubická je jedním z nejstarších a nejtěžších dostihů kontinentální Evropy. Už od jejích počátků ji znala celá Evropa, účastnili se jí i jezdci z Anglie. Historicky první vítězství ale putovalo do Francie, když zvítězil v zemi galského kohouta narozený hřebec Fantome. Ovšem je pravdou, že jeho jezdec George Sayers byl Angličan. Zvítězili o dvě délky před polokrevnou klisnou Fantascou.
V průběhu dlouhé historie se několikrát měnil kurz dostihu, naposledy v roce 1998. Mezi tradiční a náročné překážky dostihu patří například Irská lavice, Popkovický skok, Francouzský skok, vodní příkopy, Havlův skok nebo proslulý Taxisův příkop. Především během posledních pětadvaceti let prošla většina překážek úpravami, které zvýšili bezpečnost koní i jezdců. Povrch kombinuje trávu s oranicemi, které v počátku tvořily polovinu délky dostihu, dnes je to asi čtvrtina.
Historie Velké pardubické je dlouhá. Sérii dostihů přerušily jen války a politické události, v počátku i nepříznivé počasí. V roce 2020 se tak konal jubilejní 130. ročník. Byl poznamenaný pandemií koronaviru a musel se běžet před prázdnými tribunami. Připomeňme si, že jeho vítězem se stal valach Hegnus se slovenským žokejem Lukášem Matuským.