Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na čtyři otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.
Petr Foret ve finiši své etapy předal symbolický štafetový kolík do rukou JANA VERNERA.
Kdyby ti bylo znovu 15, rozhodl by ses pro stejné povoláni a proč?
Své povolání bych si vybral znovu. Myslím, že i když je to někdy náročné. Je to nádherná práce při které se dostanu tam, kam bych se třeba nikdy neměl možnost dostat.
Co by si v českém turfu změnil nebo zlepšil? Teplá voda v šatně jezdců v Chuchli se nepočítá 
Myslím, že by nebylo špatné nějak přes Jockey Club hlídat kolik který trenér bere za trénink koní. Natavit minimální částku, aby se nestávalo, že někdo trénuje za 6 tisíc. To si myslím opravdu nejde.
Při Arc mítinku si jezdil dostih G1, což se většině z nás nikdy nepovede. Jak sis to užil a jaký byl pro tebe rozdíl oproti českým dostihům?
Byl to super den. Zažil jsem něco, co jsem do té doby neviděl. Nádherná dráha se super atmosférou. Zázemí pro jezdce je jako malé wellness. Jen jsem vkročil do šatny, bylo mi vše sebráno z ruky a doneseno na mé místo. Vyndáno z kufru a připraveno. Po dostihu mi vše vzali a vyčistili. Nečekal jsem že i jako dostihovému neandrtálcovi se mi dostane stejných služeb jako hvězdám kolem. Chování ostatních žokejů bylo taky super. Samotný dostih byl i o tak velkou sumu peněz bezpečný. U nás to kolikrát vypadá jako boj o život.
Co by sis přál od Ježíška?
Já mám asi vše, co jsem chtěl. Mám ženu, dítě a teď druhé na cestě. Teď už jen aby se nás drželo zdraví. S ostatním už si vždy nějak poradíme.
Další díl ve čtvrtek 1. prosince
+420 466 797 111
