Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na čtyři otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.
Míříme k růžovým barvám vítěze letošní Velké pardubické, k trenéru LUBOŠI URBÁNKOVI. Své otázky mu posílá „koňský zubař“ Josef Dušek: „Vybral jsem si ho, protože se známe dlouhá léta, sedávali jsme vedle sebe ve vážnici. Jsme kamarádi. A taky ho baví myslivost jako mě.“
Kde ses začal učit jezdit a kdo ti byl mentorem?
Poprvé jsem si sedl na koně až v prvním ročníku na střední zemědělské škole v Třebíči. Ale ty důležité, nebo stěžejní pro mě byly prázdniny u pana Vinklárka. Hodně se mi věnoval Jarda Hampl, měli stáj Lovka, tak to byly moje začátky.
Věřil jsi před Velkou pardubickou, že to letos s Mr Spexem klapne na vítězství?
No letos jsem tomu věřil hodně, nebo hodně… věřil jsem, že dopadne hodně dobře, protože šel s formou hodně nahoru oproti loňsku. Věřil jsem, že když budeme mít štěstí, takže by tam někde do třetího mohl být a ve vítězství jsem jenom doufal.
Kdo byl tvým osudovým koněm, na kterého za svou kariéru překážkového jezdce nejraději vzpomínáš?
Já asi úplně nejradši vzpomínám na koně ve stáji Akvagast Thurn Lubomíra Špeldy – Vagant a Cedr. Já nebudu ani jednoho upřednostňovat, s oběma jsem toho dost povyhrával. Vagant si pak nešťastně zlomil nohu, když už ten rok měl jít Velkou pardubickou. Vyhráli jsme spolu čtvrtou kvalifikaci. Takže říkám Cedr a Vagant, oba dva.
Vím, že jsi začal dělat myslivost. Proto se ptám, z jakého úlovku máš největší zážitek, kterého si nejvíce vážíš. Jaký nejlepší lov jsi zažil?
Zatím jsem toho až tak moc neulovil, možná nějaké to prase. Ale nejvíc si vážím asi daňka, toho jsem střílel na 180 metrů. To pro mě byl zážitek, že na takovou dálku. U kamarádů jsem střelil dva jeleny, to je královská zvěř, to byly pro mě takové emoce a zážitek, který nikdy nezapomenu. To je každý první lov, jsou to věci, které člověk z paměti nevymaže. Ale to bych neupřednostňoval. Já jsem vždycky rád, když se to povede a to zvíře padne v ohni (padne na místě), pak je to asi všechno správně.
foto: Hana Vytopilová
Další díl v úterý 27. prosince
+420 466 797 111
