Cena Vltavy

Výsledky

Dostih se běhá pravidelně od roku 1928, ale v dostihovém programu na Velkou pardubickou z roku 1954 je uveden přehled vítězů od roku 1909, s tím, že v letech 1914 až 1919 se v Pardubicích dostihy nekonaly a v letech 1920 až 1927 nebyl dostih vypisován. Pokud bychom dostih z roku 1909 považovaly za první ročník dnešní Ceny Vltavy, byl by to po Velké pardubické náš druhý nejstarší dostih v historii tuzemského turfu. V letech 1909 až 1913 se dostih jmenoval Pardubická steeplechase armády. První tři ročníky se běžely na trati 5200 metrů a poslední dva na trati 6400 metrů, na totožném kurzu, jako se tehdy běžela Velká pardubická a skákal se i Taxisův příkop. Ten se ovšem v té době skákal i v dalších rámcových dostizích. Dá se tedy říci, že v letech 1912-1913 se Velká pardubická běžela dvakrát, jednou jako hlavní dostih a jednou pouze pro armádní jezdce. Oba armádní dostihy vyhrál polokrevný hnědák HURRAIN, v sedle s nadporučíkem W.Reimerem. Před druhou světovou válkou se dostih jmenoval Důstojnická steeplechase, od roku 1946 do roku 1948 to byla Mezinárodní důstojnická steeplechase, potom do roku 1957 Mezinárodní armádní steeplechase, od roku 1958 do roku 1962 se dostih jmenoval Mezinárodní amatérská steeplechase a od roku 1963 je to již Cena Vltavy. Při těchto změnách délka dostihu a kurz zůstávaly stejné, takže jeho historii před rokem 1963 až do dnešních dnů můžeme považovat za kontinuální. V roce 1946 dostih vyhráli Francouzi, kůň se jmenoval ADIGE, jezdcem byl nadporučík Moser. O rok později se do listiny vítězů zapsal hnědák VAR, který později vyhrál dvakrát Velkou pardubickou. V dostihu zvítězila řada dalších pozdějších vítězů Velké pardubické. V období než byla Cena Labe přístupná i plnokrevníkům byla Cena Vltavy přehlídkou budoucích kandidátů na start ve Velké pardubické. Na listině vítězů jsou KOROK, MOR, VÁCLAV, SAGAR, ŽELEZNÍK, PERUÁN jej vyhrál dvakrát, REGISTANA, CHARME LOOKE či NO TIME TO LOSE. Dvakrát v dostihu zvítězili HURRAIN, GOLIÁŠ, ti ještě v historickém období, po druhé světové válce klisna ARLETTA a v posledních desetiletích pouze PERUÁN. Je to dáno tím, že vítěz dostihu v dalších letech startuje v Ceně Labe nebo ve Velké pardubické. Z jezdců hned v prvních letech zvítězil čtyřikrát nadporučík W.Reimer, v současné době je nejúspěšnějším taktéž se čtyřmi úspěchy žokej Marek Stromský, žokejové Josef Váňa a Vladimír Vinklárek mají po třech prvenstvích. Jednou v dostihu zvítězila žena, v roce 2005 Lucie Baluchová s Ligretou dokázala porazit i skvělou bělku Sixteen se žokejem Josefem Bartošem mladším v sedle. Dostih má zajímavou a trochu spletitou historii. Běhá se od roku 1925 a je vlastně jedním z našich nejstarších překážkových dostihů. Do roku 1931 se dostih jmenoval Steeplechase založení Československého spolku pánských jezdců, což přeloženo do dnešní terminologie znamenalo dostih amatérů. Do roku 1949 se pak běhal jako Memoriál Zdenko Kinského a teprve od roku 1950 je to dostih pojmenovaný na počet kapitána Rudolfa Poplera. Od roku 1933 do roku 1949 se dostih s pojmenováním Memoriál kapitána Rudolfa Poplera běhal také ve Velké Chuchli, to v době, kdy pardubický dostih ještě ctil památku Zdenko Kinského. Prvním vítězem dostihu se v roce 1925 stal tehdy ještě nadporučík Popler v sedle šestiletého JEAN JEAN. O rok později zvítězila EONA, v sedle klisny byl nadporučík Gampe a potom čtyřikrát zvítězil opět Rudolf Popler, v roce 1930 v sedle svého nejslavnějšího koně jménem GYI LOVAM!. GYI LOVAM! jediným vítězem dostihu, který dokázal zvítězit i ve Velké pardubické, rumunský PETRICA byl ve Velké v roce 1962 druhý. Z jezdců dostih koncem čtyřicátých let vyhráli také dva pozdější významní trenéři, Václav Čechura a Pavol Gregor. V letech 1954 a 1955 dostih dvakrát vyhrála Eva Palyzová, tenkrát ještě pod dívčím jménem Vítová. V éře mezinárodních mítinků byl dostih doménou především rumunských koní a jezdců, kteří jej na přelomu padesátých a šedesátých let dokázali vyhrát sedmkrát za sebou. Měli tenkrát skvělé koně, dvakrát vyhrál PETRICA s jezdcem Dumitru Todutou, potom zvítězili GRANIT(Gudea), GAL(Poenaru), dvakrát GHID a jednou RAZVAN. Byli to skvělí koně, PETRICA a GAL byli vítězi Rumunského derby. V sedmdesátých letech zase vítězili Bulhaři, když dvakrát zvítězili ARTERIJA a GEOLOG, jednou pak NEZABRAVKA, DANIJA a NOMER. Na listině vítězů figuruje celá řada jmen sovětských koní a také jej vyhráli Poláci a koně a jezdci z NDR. V určitém období bylo zvykem, že na startovní listině bylo pod čarou několik koní startujících ve Velké pardubické a pokud některý z nich skončil v dostihu příliš brzy, nastoupil ještě na start Poplerova memoriálu a několika se takto podařilo i zvítězit, naposledy to byli v polovině osmdesátých let sovětští KAPELLAN(Kasajev) a PANSIONAT(Chludějev). Nejúspěšnějšími účastníky dostihu jsou dva trojnásobní vítězové, jsou to VÁLEČNÍK, který zvítězil vždy pod žokejem Josefem Váňou a později dokázal třikrát zvítězit IRAKLION, dvakrát pod Josefem Bartošem mladším a jednou pod Janem Rájou. VÁLEČNÍK byl navíc v dostihu také dvakrát třetí, zajímavostí je, že na listině vítězů figuruje i jeho matka VANDA, která zvítězila v roce 1986.