Čestmír Olehla vzpomíná – 10x v hlavní roli Registana

První setkání
Jel jsem do Německa pro majitele vybírat koně a Mirek Rulec, který tam tehdy pracoval, vyvedl drobnější hnědku. Dodnes mám na kameře natočené, jak Registana kluše a Mirek říká: A teď vidíte vítězku Velké pardubické, v kterém roce? Tehdy jsme se tomu zasmáli, s odstupem to ale byla prorocká slova. Registana pocházela z vynikající rodiny, její bratři toho dokázali na dráze moc. Ale toto byla vůbec první klisna, takže pochybnosti o tom, co dokáže, jsem měl.

Jak se málem nedostala do Čech
Zájemců, kteří tehdy procházeli Stoltefussovou stájí a chtěli koupit nějakého koně, bylo vícero. Proto ji Mirek Rulec koupil na sebe a zaplatil ji. Pak jsem měsíc trnul, zda si ji majitelé vezmou, nebo ne. Bylo to tehdy takové přetahování, majitel preferoval valachy a francouzský chov, jako byl třeba Red Dancer a Hastaven, paní majitelka zase chtěla kobylu. Tehdy stála 18 tisíc marek. Suma pak ale byla větší, protože se o ní Mirek musel starat, takže než se majitelé rozhoupali, musel si naúčtovat režii. Už jsem si myslel, že budu muset zruinovat domácí rozpočet.

Dostihová univerzálka
Prošlo mi rukama spousta koní, ale není moc takových, kteří mohli běhat všechno – kratší steeplechase na 3600 metrů po meranské trávě na těžkých skocích a hned na to cválat pardubickými oranicemi při kvalifikaci na Velkou pardubickou. Nepotkal jsem od té doby všestrannějšího koně.

Koho do sedla
Když od nás odešel Jirka Kameníček a já vybíral, kdo bude kobylu jezdit, hledal jsem někoho, kdo bude stejně dobrý jako Pepa Váňa nebo v některých ohledech ještě lepší. A chtěl jsem, aby neuměl česky. Aby se ho nedotýkaly komentáře v novinách a šly tyhle řeči mimo něj. To se myslím dokonale povedlo, Peter Gehm byla správná volba. I když Registanu mohl jezdit jen když neměl závazky ve vlastní stáji v Německu a my museli podle toho hledat speciálně dostihy pro Registanu. Jeho šéf povolil, až když spolu poprvé vyhráli Velkou pardubickou. Když se poté Peterovi stal ten úraz, který mě tehdy hluboce zasáhl, musel jsem hledat náhradu. Jim Crowley byl dobrý žokej, ale v Pardubicích to nebylo přesně podle jeho chuti.

Gehmova minela
Po dvou vítězstvích ve Velké pardubické v letech 2003 a 2004 se sehraná dvojice Registana – Peter Gehm postavila na start Sporting Index Chase v Cheltenhamu. Peter přijel se svým trenérem, ne ale v pátek, aby si v klidu prohlédl dráhu, ale v sobotu v poledne a o hodinu později už startoval první dostih. Podle plánku si proběhl kurz. Nicméně mu nikdo neřekl, že závěrečná proutěná překážka bude těsně před dostihem vycpána březovým proutím. Zkrátka při prohlídce vypadala jinak. Myslel, že se pojede klasický standardní skok, které tu běžně stojí. Takže se vydal přes něj. Byl to prů… Registanu zastavil, ale Peter v tom nebyl vlastní vinou.

Smolná Velká pardubická 2005
Kobyla měla takovou formu, byla tak plná energie, že udělala obrovský skok a žokej Crowley vypadl z jejího sedla na druhém skoku. Na to jsme tehdy dojeli. Měl jsem tehdy v dostihu čtyři koně. Hastaven skončil na Taxisu, Red Dancer doběhl šestý. Nejlépe skončil outsider Laneret s Pavlem Tůmou na třetím místě.

Paní Výjimečná
Stačí vzpomenout na trénink. Petr Juránek na ní tehdy cválal, měl skákat tři skoky za sebou. Registanu ale zajímal v dálce jedoucí traktor. Petr se usilovně snažil, aby se kobyla soustředila na skoky. Ta ale měla stále otočenou hlavu, cválala a koukala jinam. Před posledním cvalovým skokem si prohlédla překážku, skočila a zase věnovala pozornost traktoru. Ona byla prostě tak dobrá, vše měla zautomatizované, ale pro jezdce bylo utrpění ji jezdit.

Manýry černé perly
Manýry vyloženě neměla. Snad jen občas náladová. Někdy se přišla pomazlit. Jindy se jen ohlédla, kdo přišel k boxu a když usoudila, že se nebude přátelit, otočila se zadkem a bylo jasné, že vstřícně naladěná není. Ona si byla moc dobře vědomá své velikosti.

Co mělo být jinak
Peter Gehm s Registanou vytvářeli unikátní dvojici, dá se říci, že neporazitelnou. Úraz, který ho upoutal na vozík, se neměl stát.

Smolní potomci
Myslím, že jsme chovný potenciál Registany nevyužili dostatečně. Možná jsme měli tehdy hledat partnery ve Francii a mohlo to být jinak. Počátek chovné kariéry strávila Registana v Německu v hřebčíně Etzean. Když odešla do chovu v jedenácti letech po zdravotních problémech a dlouhé kariéře, dalo se čekat, že první potomek bude drobnější. Tehdy dostala šanci u hřebce Oscara v Anglii. Ze spojení se narodila klisnička Regine, která sice dvakrát vyhrála, ale úrovně matky nedosáhla. Kdyby byla větší, bylo by to na dráze určitě lepší. Reaper byl slušný kůň, Rafa nestihl rozvinout své schopnosti. Oba byli utraceni po úraze. Poté, co se Registana vrátila z Německa do Čech, hledaly se možnosti v okolí. Například Reki byl taky moc dobrý kůň, ale majitelka mi ho vzala po nadějné kariéře čtyřletka. V Polsku dokázal vyhrát velké dostihy. Asi není tak dobrý jako jeho matka, ale dotáhl to vysoko. Randy byl prodán a už není dostihový. Relandi skončila v Polsku. Regtime je stínem dobrého koně. Ale to už jde mimo mne…

Dodatek na závěr…  Na každého koňáka někde čeká ten jeho osudový kůň, pokud to pozná. Jsem vděčný, že jsem se s řadou skvělých koní mohl potkat.