Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na čtyři otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.
Štafetový kolík míří za hranice za MIROSLAVEM RULCEM. Bývalého jezdce a dnes úspěšného trenéra, který působil v Německu a aktuálně trénuje ve Francii, si vybral tuzemský úspěšný trenér a minulý respondent Pavel Tůma.
„Proč? Protože je to kluk z Bruntálu, tady z toho našeho kraje, strašný díry, ale pěkného okolí, který to dotáhl hodně daleko,“ zdůvodňuje svou volbu Pavel Tůma.
Tvé dostihové začátky jsou spjaty se jmény trenérů Olehly a Theimera, kteří jsou známí přípravou koní v terénu a jízdárenskou prací. Využíváš těchto zkušeností ve své současné trenérské praxi?
Určitě v praxi využívám zkušeností, které jsem od svých mentorů, kteří jezdili do kopce a po jízdárně, získal. Je lepší naučit koníka nejdřív zatáčet, než se s ním rozběhnete. Tolik asi k té jízdárenské práci. Kopce tady sice nemáme, ale kromě té jízdárny a práce v kopcích to je vůbec o té filozofii. Od pana Olehly jsem se třeba naučil, že kůň má duši a srdce a že je to jednodušší, když to je všechno na mojí straně, pak pro vás ti koně udělají víc. Vždycky mi říkal, že musím jezdit tak, aby byl koníček spokojený a já jsem z něho měl radost a on pak dělal to, co má. To si myslím, že je docela důležité. Pan Theimer zase vždycky říkal, že „nejde neexistuje“. To jsem si taky zapamatoval. Ale člověk musí zůstat vždycky férový.
Na svém kontě máš i několik překážkových startů, neláká tě více se zaměřit na přípravu překážkových koní?
To, že momentálně nepřipravujeme tolik překážkových koní, určitě neleží na nás. My z toho máme radost. Řekl bych, že je to docela jedno, že jestli koně na tom tréninku ještě trochu skáčou, anebo cválají jenom rovně. Kůň je kůň a musí být tak natrénovaný, aby byl fit a aby to všechno nebylo na něj moc – ať je to rovina, nebo překážky. Momentálně nemáme tolik zákazníků, kteří se překážkovým sportem zabývají, takže trénujeme rovinové koně. Třeba to zas budoucnosti bude nějak jinak. Ve Francii je překážkový sport docela populární, takže když se to zase někomu zalíbí, můžeme začít i více skákat.
Trénoval jsi v Německu, pak jsi přesídlil do francouzského Štrasburku, aktuálně máš koně v Chantilly. Je to tvé poslední působiště, nebo plánuješ časem další změnu, případně kam?
Zrovna jsem se o tom bavil s mojí přítelkyni, že žádná změna se v nejbližší budoucnosti už konat nebude. Protože když se člověk rozkouká a rozcválá v tréninkové centrále, kde jsme teď, tak si říkám, co jsem vlastně dělal doteď, protože ty tréninkové podmínky jsou opravdu gigantické. Tady si můžu vybrat všechno co chci – různé podklady, různá stoupání, všechno… Ono asi moc takových tréninkových středisek v Evropě, nebo lepších jak tady, nebude. Takže když už jsme se sem dostali, žádnou další změnu neplánujeme. Další změna by už asi byl jen krok zpátky, a tím se momentálně nechceme zabývat.
Jsi Čech žijící ve Francii a máš slovenskou partnerku, zeptám se tedy, jakou kuchyni preferuješ? Českou, francouzskou nebo halušky s brynzou?
Moje přítelkyně se směje, že brynzové halušky! Já je sním, ale určitě to není můj favorit. Připadám si, že pořád ještě nejsem „dožraný“ z té jezdecké kariéry, takže mně je to asi jedno, jaké to je jídlo. Dobrý kus masa, nějaké dobré těstoviny nebo dobrá ryba… Hlavně že je to dobré. A sklenička vína k tomu.
foto: soukromý archiv
Další díl v pondělí 16. ledna 2023
+420 466 797 111
