Koňská štafeta: Do cíle míří Vladimír Vrzáček

Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na čtyři otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.

Pětinásobný vítěz Velké pardubické a šampion Jan Faltejsek si pro své dotazy vybral člověka, který je stabilní součástí týmu v Osvinově. VLADIMÍR VRZÁČEK tam dnes působí jako pracovní jezdec, ošetřovatel a podkovář. Kariéru především překážkového dostihového jezdce ukončil před dvaceti lety, naposledy startoval 13. července 2003 na mostecké dráze v sedle hnědáka Scatmana.

Rád vzpomínáš na své dostihové roky. Šel bys do toho zas a případně udělal bys něco jinak?
Na své dostihové roky vzpomínám moc rád. V té době, kdy jsem jezdil dostihy, jsme vyráželi za zkušenostmi do západní Evropy. Sice už je to 20 let od mého posledního dostihu, ale vzpomínám na to moc rád. Klidně bych si to zopakoval, ale nesměli by mě zvážit 🙂

Jako kovář jsi precizní. Je to ovšem těžká práce. Jak jsi se k tomuto řemeslu dostal a jak moc tě baví a vyměnil bys ji za jinou práci?
K tomuto řemeslu jsem se dostal díky mému dlouholetému kamarádovi podkovářovi, se kterým jsem jezdil kovat jako pomocník a vše mě naučil. Těžká práce to je, ale stále mě to udržuje v kontaktu s koňmi. Nikdy bych neměnil.

Jsi nedílnou součástí osvinovského týmu už dlouhé roky. Jak dlouho myslíš že tě to s námi bude ještě bavit?
V osvinovském týmu jsem prakticky od mého dětství a dokud mě bude dostihový sport naplňovat, budu rád jeho součástí.

Tvá žena Lenka není z dostihového prostředí a s koňmi nemá moc společné. Vzpomeneš kde a na co jsi ji sbalil?
Manželka nemá s dostihovým sportem sice nic společného, ale vždy mi byla velkou oporou a to, že smrdím jak sedlo z kozla, určitě nikdy nemyslela vážně 😀 Seznámil jsem se s ní přes naše společné známé, ale jak a kde jsem ji sbalil, to si nechám radši pro sebe 😀 

foto: Šárka Votavová

bonus veren siteler