Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.
Štěpánka Myšková štafetový kolík předává jezdci, který vyměnil bílé dostihové rajtky za oblek. A mikrofon. Štafetový kolík míří z Koles na Jičínsko za LIBOREM ŠIMŮNKEM.
„Libor je náš rodinný přítel. Líbí se mi, jak spolukomentuje dostihy. Za tu dobu, co je expertem České televize, dokázal náš sport perfektně přiblížit těm, kteří o dostizích moc nevědí,“ říká dnešní tazatelka Štěpánka Myšková.
Jak se zpětně díváš na svoji kariéru dostihového jezdce? Udělal bys něco jinak?
Zpětně se na svou jezdeckou kariéru dívám docela pozitivně. Byl to krásný kus života. Dělal jsem práci, kterou jsem miloval, dával jsem do toho srdce. Myslím že i spoustu lidem jsem udělal spoustu radosti s jejich svěřenci. A jestli bych udělal něco jinak, to nevím. Možná že bych měl takový ostřejší lokty v tom začátku, šel do nějaké větší stáje, kde by těch jezdeckých příležitostí bylo víc. Ale když se na to podívám zpětně, tak jsem začínal v době kdy těch kluků, co jezdili a měli hlad poježdění, bylo opravdu hodně. Začínaly takové ikony jako třeba Pepa Bartoš nebo Jarda Myška a nebylo jednoduché se prosadit.
Máš nějakého koně, na kterého si rád vzpomeneš a proč?
Těch koní, na které vzpomínám, je obrovská spousta. Nejenom ti dobří jako Rabbit Well, Zulejka, Kyshanty nebo Teresina, se kterými jsem udělal výsledky. To byli všechno skvělí koně. Nerad bych na nějakého zapomněl, protože ne všichni koně můžou být šampioni nebo vítězní a úspěšní. Ale vždycky jsem měl obrovskou radost z toho, když koně to běhání a skákání bavilo, dávali do toho srdíčko a ten dostih jsme si spolu užili. To jsem si na nich cenil, že se do toho uměli opřít a podat skvělý sportovní výkon. Takže nebylo to všechno jenom o vítězství.
Myslím, že jako dostihový odborník jsi v televizi nepostradatelný. Jak se chystáš na televizní přenosy
Nevím, jestli jsem nepostradatelný. Určitě nejsem nepostradatelný v komentování nebo v glosování dostihů. Určitě by to zvládli i ostatní kluci, kteří toho mají i i odjížděného víc a těch zkušeností mají daleko víc. Ale asi možná právě tím, že jsem si prošel žokejským řemeslem, tak vím o čem mluvím a nechci nebo nerad bych takhle v přenosu někoho hanil, protože je za tím vším obrovská práce. Veškerá rozhodnutí v tom dostihu je momentální, na všechno je strašně málo času, takže po něčem plivnout je strašně jednoduché. Ale udělat nějaký dobrý výsledek je těžké. A co se týče ty přípravy… Pohybuju se v tom celou sezonu, nepřerušil jsem kontakty jak s trenéry, tak s kluky co ty dostihy jezdí, nějaké informace tedy získávám od nich. Pravda je ta, že když nastanou nějaké velké mítinky jako Velká pardubická nebo derby, tak tam už ta příprava být musí, protože dneska už hodně koní běhá v zahraničí a je potřeba to trošičku sledovat.
Co, nebo kdo tě dokáže rozesmát?
Rozesmějí mě děti, rodina, kamarádi a dobrý film.