Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na čtyři otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.
„Vybral jsem si trenéra VÁCLAVA LUKU, se kterým jsem prožil dostihové dětství od poníků až do našich začátků v amatérských dostizích. Vencu jsem respektoval jako mého největšího soupeře jako jezdce i v budoucnu v jeho trenérské kariéře, kterou obdivuji, jakým směrem jí vede. A tak tady má několik otázek ode mě,“ říká žokej Josef Bartoš.
Otázek je o trochu více, než doposud. Ale my tentokrát rádi uděláme výjimku 
Na co rád vzpomínáš z tvé dostihové kariéry?
Na co rád vzpomínám? Na souboj s tebou v Ceně Elektrizace železnic ve Velké Chuchli, kdy jsme si to rozdali o vítězství. Porazil jsem ho s Blizzardem.
Jsi radši trenér na zemi, který se na to jen dívá, nebo je pro tebe důležité si koně osahat a zajezdit si na nich, abys poznal jejich výkonnost a charakter?
Zatím to upřednostňuji z koně a aktivně. Moje přání, které zatím není reálné, je být jen na zemi. Možná je to ale falešné přání, když jsem zatím akční na koni.
Který styl rovinových dostihů máš nejradši. Francie, Německo nebo Anglie?
Asi Anglie. Běhají se tam poctivé dostihy. Co se týká jezdeckého stylu, tak se mi moc líbí anglický překážkový styl, to je číslo jedna, to se s francouzským nedá srovnat. Co se týká stylu v rovinách, tak Anglie mi je taky bližší, protože se tam odděluje zrno od plev, takže je to poctivé. Na druhou stranu se mi z hlediska trvanlivosti líbí koně z Francie, protože je to vůči nim šetrnější.
Sleduješ ještě překážkové dostihy?
Nesleduju, nebo sporadicky. Jestli něco z překážkového sportu sleduju, tak jsi to jen ty. Tak třeba teď jsem si pustil jak jsi jezdil ve Francii.
Máš nějaký recept, jak přitáhnout ještě více lidí do dostihového sportu? Co bychom pro to měli udělat třeba my žokejové, kteří už máme spoustu zkušeností?
Snažíme se dělat v našem tréninkovém centru den otevřených dveří, podílím se na pořadatelství Evropského dne žokejů. Je to složité. Myslím si ale, že třeba ty jsi výborná tvář, která tu propagaci dělá velmi dobře. Co by se dalo víc? Dostat to mezi lidi, jsou nejsilnější. Toto není o jednotlivci, ale o komplexnosti, muselo by se spojit víc hlav. Je dobře mít tvář jako byl Josef Váňa. Teď by to mohl být Josef Bartoš, který by se dostal do podvědomí lidi. Aby tě chtěli vidět.
Jak moc prožíváš sportovní výkony tvých synů?
Moc. Skutečně strašně moc. Jeden můj syn dělá fotbal a druhý se věnujeme dostihům. A já jsem na ne vážně moc pyšný. Oba dva jsou, myslím si, hodně pracovití. U každého gólu mladšího a u každého umístění a dobře zajetého dostihu u staršího jsem moc pyšný, protože vím, že to není automatické. A v dnešní době, aby byly děti akční a sportovně zapálené, není běžné. Jsem na ně opravdu hrdý.
Foto: Bohumil Křižan
Další díl v pátek 16. prosince
+420 466 797 111
