Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.
„Pro své otázky jsem si vybral bývalého spolužáka, rybáře a asistenta trenéra. Byl se mnou od mých začátků a stále jsme v kontaktu. Vždy máme o čem podrbat a je to taková má spojka s ČR, která mi vždy podá potřebné informace. Je to ANTONÍN MAN,“ zdůvodňuje svou volbu žokej Václav Janáček, alias Piňda. A když jsme „Matonymu“ volali, buď se po každé Pinďově otázce ozvala salva smíchu, nebo naopak byla chvíli pauza a pak komentář „zapeklitá otázka“…
Vždy, když si voláme, tak mi říkáš, že ti přišli noví koně, že jsi je poslal na dráhu na galupy, a večer mi povídáš, že vaříš dětem večeři. Tak by mě zajímalo kdo to u vás trénuje a šéfuje tam tomu. Protože trenérka je tvá žena Jana, ne?
Ať už stáji, nebo v domácnosti šéfuje pochopitelně moje žena
Kdyby sis měl vybrat mezi třemi závodišti a výsledky na nich, jaké by to bylo a proč:
a) vyhrát s vaším svěřencem rovinovou jedničku v Chuchli
b) vyhrát s vaším svěřencem překážkovou jedničku v Pardubicích
c) udělat s vašimi svěřenci hattrick v Brně
Jedničku v Chuchli už jsme vyhráli, v Brně už jsme taky tří vítězství pobrali. Asi bych si přál vyhrát v Pardubicích.
Už je to skoro dvacet let kdy jsme spolu začínali na Pavlině Dvoře, později tam nastoupila i tvá žena Jana….takže otázka pro vás oba: Za tu dlouhou dobu jste pod Filipem Neubergem jezdívali a podíleli jste na tréninku spousty koní. Kdybyste si zpětně mohli vybrat hřebce a klisnu, kterou byste teď mohli společně znovu připravovat, kteří by to byli a proč? Oba dva si vyberte vaši preferovanou dvojici.
Jana Manová: Vybrala jsem si hřebce Laureata a klisnu Ohne Sorge. Oba byli výjimeční.
Antonín Man: Taková klisna se asi ještě nenarodila. Za hřebce bych si vybral Talgada (Pozn. Ryzák, který vyhrál derby s tehdy 16letou Marií Magdalenou Rossak). Byl to velice charakterní kůň a měl jsem čest ho poznat. Staral jsem se o něj a za ty roky mi asi nejvíc přirostl k srdci. Byl to hřebec, kterého mohl jezdit kdokoliv. On se narodil jako dostihový kůň a to, že byl hřebec, mu bylo úplně jedno. Věděl, že když přijel na dostihy, má podat dobrý výkon a za odměnu pojede domů. S ním bylo všechno na jedničku. Tehdy jsme mu vážně hodně věřili. Byli jsme přesvědčeni, že má kvality na to, aby mohl vyhrát i se svou majitelkou. Talgado se prodal myslím do Kazachstánu a připouštěl tam polokrevné a plnokrevné klisny na vytrvalostní dostihy. Jednou jsem jeho potomka před pár lety zaznamenal v Polsku. Nevím, jak tehdy dopadl. Nějací potomci po něm ale určitě jsou.
Nepamatuji si, že bys Janu a vaše dvě děti vytáhl někam na delší společnou dovolenou, když teda nepočítám rybaření na rybníku pod Pavliňákem. Tak nám pověz, jak si představuješ vaši ideální dovolenou a jestli se někdy uskuteční?
Vzhledem k tomu, jaké povolání jsme si manželkou vybrali, tak nějaká společná dovolená určitě nehrozí. Ale žena ráda vezme děti k moři na týden v roce, ale beze mě. Koní je hodně a někdo se o ně starat musí. Abychom se sbalili celá rodina a jeli všichni, to je zatím v nedohlednu. Ideální dovolená je žena s dětmi u moře a já pod Pavliňákem rybařím.