Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.
Pomalu se blížíme do cíle naší štafety rozhovorů mezi osobnostmi dostihového světa. V minulém díle odpovídal jezdec a dnes asistent trenéra Lukáš Sloup, který štafetový kolík teď posílá LIBORU ŠINDAROVI – žokeji, který mimo jiné v roce 1995 zvítězil v Českém derby v sedle hřebce připravovaného Františkem Vítkem Reguluse. S ním ve stejném roce vyhrál také první ročník pardubického St. Legeru. Jeho kariéra byla především rovinová, jen dvakrát si odskočil k proutěným překážkám.
Už delší dobu se věnuješ jiným zvířátkům. Dostihy ale asi sleduješ, vidíš v českém turfu nějakou změnu nebo vývoj?
Určitě lepší koně, už léta to tak je. Od mé éry je to pomalu už 20 let, za tu dobu se koně zlepšili, změnili, nakupujeme v cizině. Já jsem vyhrál derby, co se jako jediný běželo v Karlových Varech, a to se běželo za dvě minuty čtyřicet dva vteřin. To je halali, lovecká jízda. No a dneska už to dělají za 30 …Takže to se změnilo hodně. Samozřejmě tu jsou cizí krve, cizí nákupy – i když někteří koně jsou trošku šroti, ale jsou tam samozřejmě i velmi dobří. Takže změna nastala obrovská.
Jak se ti na závodišti v Pardubicích jezdilo? Vyhrál si myslím i tamní St. Leger …
V Pardubicích se mi vždycky jezdilo dobře. Samozřejmě jsem ještě jezdil na druhou stranu. Pardubické závodiště bylo vždycky pro mě „něco“, ale já jsem tam moc neuměl vyhrávat, protože bylo na mě malý. Já jsem byl chuchelák a malá závodiště mi moc nevyhovovala. I když malý, ono je samozřejmě dokola velké, ale bylo tam moc oblouků a krátká rovina a člověk to neuměl, neuměl jsem to tam dobře spočítat… Byli jsme jiná generace, jezdili jsme na jiných koních, na pomalejších koních. Ale jezdilo se mi tam dobře, byla tam vždycky skvělá atmosféra. Vždycky. Byla tam hrozně velká návštěva, to nebylo ani v Chuchli, možná jen o derby nebo jiných velkých dostizích. Mám na to hezký vzpomínky. Nevím jestli je to tak i dneska. Dostihy samozřejmě sleduju, ale už ne hodně jako dřív.
Regulus, Hyphen, Karel CZ, na které jiné úspěšné koně si rád vzpomeneš?
S Regulusem jsme vyhráli do derby, jak jsem o tom mluvil. Vyhrál jsem s ním i St. Leger jako tříletým proti starším koním. Těch koní bylo samozřejmě mraky. Vzpomínám na Gay Devil, to byl dobrej kůň. Vyhrál asi čtrnáct dostihů. Jezdili ho jiní žokejové, ale já s ním vyhrál devět velkých dostihů. To byl jeden z top koní. Pak byla Yokodara – velmi dobrá kobyla, sprinterka. Taková protivná, nechtěla do boxů, nechtěla vůbec nic, ale když tam vlezla, většinou jsme vyhráli. No nevím, které koně teď rychle ještě vzpomenout…
Poděl se s námi o nějaký skokanský zážitek…
(ozývá se bouřlivý smích) On to samozřejmě myslel úplně jinak, ale vezmu to podle práce. Nikdy jsem v práci skokan nebyl, samozřejmě jsem tam s klukama kamarádil a skákal s nimi, líbilo se mi to, ale když jsem dostal problémového koně, tak jsem udělal kotrmelec a hned jsem z toho vycouval. Mám odježděné dvoje překážky, jako mladý jsem jel nějaké hyrdy a pak jsem jednou byl v Tochovicích čtvrtý. Na skákání musí mít člověk koule, musí to chtít, musí to umět. Není to pro každého. Skočit překážku, když bude mít dobrého koně, může každý vůl, ale dělat to dobře, to je něco jiného. Ale když jsem v tréninku měl nějakého sparing partnera, staršího zkušeného koně – třeba ve Švýcarsku jsem to dělal, tak to se mi líbilo. Nemám proti tomu nic, ale dostihy jsem se nikdy neodvážil, i když jsem dostal nabídky, když jsem ještě byl mladý a top žokej. Ale tu odvahu jsem nikdy neměl.
foto: soukromý archiv Libora Šindara
+420 466 797 111
