Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na čtyři otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.
Vypadá to, že se koňská štafeta usídlila na severní Moravě. A když se potká skupina tamních rajťáků, kteří navíc v šatně seděli vedle sebe, je pochopitelné, že se ptají svých „starých“ přátel. Dneska je to trochu jinak, i když v regionu zůstáváme. Jenže tentokrát jdeme za ženou. Marek Stromský si vybral trenérku LENKU SYSLOVOU, pro níž zvítězil v Pardubicích na komplikovanějším Enfield Greyovi.
„Mám Lenku rád. Je taková normální, Moc takových lidí jako ona není,“ skládá komplimenty Marek Stromský.
Kterého vítězství si za svou trenérskou kariéru nejvíc vážíš?
To bylo určitě vítězství v Ceně Masise, protože je to prestižní dostih. A taky proto, že jsem to vyhrála s Decorusem – koněm, kterému se vůbec nevěřilo. Byl to tehdy laciný nákup, český -odchovanec, s nímž se nepočítalo. To bych řekla, že je takový můj největší triumf.
Co raději sleduješ, rovinové, nebo překážkové dostihy?
Těžká otázka. Když tak o tom přemýšlím, tak spíš roviny. Je to pro mě větší adrenalin, protože ty doběhy jsou většinou těsnější, takže jsou větší nervák. A hlavně roviny jsou o třídě, rychlosti. Mám názor, že vyhrát rovinu je těžší než překážkový dostih. A navíc, čím jsem starší. tím víc prožívám u koní zranění. A pády na překážkách s přibývajícím věkem hůře snáším a o to víc se mi momentálně líbí víc roviny.
Ve stáji máš čím dál lepšího Enfield Greye. Kdy jsi mu začala víc věřit a jak to s ním vidíš dál. Jaké s ním máš cíle?
Věřím mu vlastně od začátku, co ho mám. Mně se ten kůň líbí, i když s ním byly děsné potíže při obsedání. Když jsem ho pak začala v tréninku jezdit, cítila jsem, že v něm něco je, že to nebude špatný kůň. Už po prvním startu, kdy v Chuchli debutoval v trojkové rovině mezi hodně slušnými koňmi. Tehdy ho jezdila Vendula Korečková, která mi do doběhu sama řekla, že to bude hodně dobrý kůň do budoucna, akorát to chtělo ten čas a přesvědčit majitele, aby vydržel. Ale jestli bude schopen běhat jedničky, nebo zůstane třeba ve čtyřkách, to nevím. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby to vyšlo a běhal jedničky, ale momentálně je to ještě dlouhá cesta. Jeho původ je překážkový a za tím účelem byl u kupován. Chtělo ho to jen postupně naučit, postupně se zlepšuje, není ve skákání ještě dokonalý a je co zlepšovat. Ale až se naučí vše, co potřebuje, tak si myslím, že má budoucnost. Enfield Grey debutoval ve svých pěti letech, pořád je to ještě nezkušený kůň. Věřím ale, že by mohl být dobrý.
Čím bys byla, kdybys nedělala u koní, anebo jsou to jen koně, čemu ses kdy chtěla věnovat?
Určitě bych byla muzikantkou. Kytara a zpěv. To je odmalička můj největší koníček. Vzhledem k tomu, že si brnkám doma sama pro sebe, tak nevím, kam bych to dotáhla. To by musel posoudit někdo, kdo tomu rozumí. Ale jsem z muzikantské rodiny, jsem dcera muzikanta, mám hudební sluch. Zpěvačka jsem průměrná, s kytarou je to trošku lepší. Tím, že dělám koně, je toto spíš pro radost. Ale tou cestou bych šla, kdybych si nezvolila koně.
Příští díl v pondělí 23. ledna 2023
+420 466 797 111
