Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou osobnosti dostihového světa. Mají za úkol odpovědět na čtyři otázky a vybrat si kolegu, kterého se zeptají na co budou chtít.
Od Michala Liska míříme k LUKÁŠI VÍTKOVI, mimo jiné členu dostihových komisí. „Nominuji Lukáše, protože jsme spolu pracovali v Anglii a je to dlouholetý kamarád. Je to jeden z mála lidí, který dokáže vést konstruktivní dialog, i když má na věc jiný názor.“
Jaký máš názor na změnu pravidel používání bičíku v Anglii? Myslíš, že je to cesta dopředu?
Můj názor na nová pravidla ohledně použití bičíku v Anglii není úplně jednoznačný. Na jednu stranu se nějakým způsobem mění vnímaní použití bičíku nedostihovou, ale i dostihovou veřejností a na to je potřeba reagovat, na stranu druhou si nejsem jistý, zda je řešením otočení bičíku z forhendové pozice do backhendové (jezdec se musí při úderu na hýždě koně výrazně víc „natáhnout za bičem“, z čehož může plynout změna těžiště.). Další změna je diskvalifikace v případě výrazně nadměrného použití (o 4 údery navíc). Takové překročení limitu se dnes už v dostihově vyspělých zemích příliš nevidí, takže z mého pohledu to beru jako exemplární nástroj a v takovém případě, proč ne (i když tento trest už se dotkne bohužel celého týmu). Zvláštní je, že maximální možný počet úderů se v Anglii nemění. Reakce na změny ve vnímání použití bičíku cestou dopředu jsou, zdaleka ne ale všechny.
Který je nejoblíbenější anglický nebo irský rovinový trenér a proč?
Asi se nabízí zmínit jednoho ze tří trenérů, pro které jsem pracoval, ale pro mě byl nejoblíbenější ostrovní trenér Sir Henry Cecil. Je to proto, že v jeho trenérské kariéře, která začala v roce 1969, nebyla jen veleúspěšná období, ale i momenty, kdy nešlo zdaleka vše skvěle a i přesto trénoval do posledních dní svého života a jako třešnička na dortu byl fakt, že jeho posledním velkým esem v rukávu nebyl nikdo menší, než Frankel.
Proč sis vybral zrovna dostihový sport?
Dostihový sport jsem si vybral krom jiného proto, že se mi líbí, když je ve věcech řád. Tréning dostihového koně je založený na rutině, pravidelnosti a profesionálním přístupu. Nedá se nic ošidit a když to zkusíte, nikdy neuspějete. a samozřejmě sledování dostihů je pro mě stále skvělý zážitek, to se neomrzí. Je fajn být součást toho všeho, ať už jsem byl ošetřovatel, pracovní jezdec, futrák, nebo teď, jako rozhodčí…
Kolik ujedeš za rok průměrně km na kole?
To je spíš takový flashback 
… V minulosti jsem dělal cyklistiku výkonnostně a najezdil jsem kolem 12 až 13 tisíc kilometrů za rok, pak jsem se vozil rekreačně, to bylo tak 6 až 7 tisíc a teď výjimečně, takže asi 700km.
foto: soukromý archiv
Další díl v úterý 3. ledna 2023
+420 466 797 111
