Memoriál kapitána Rudolfa Poplera

Výsledky

Dostihy pro polokrevné koně. Od následujícího roku byl mítink zredukován na jednodenní a titulek na první straně již jen uváděl, že se jedná o Mezinárodní překážkové dostihy. Byla to škoda, protože ze strany „bratrských“ zemí byl stále velký zájem do Pardubic jezdit a jezdili s početnými loty výborných koní i v pozdějších letech. Některé ekipy přijížděly již v polovině září a jejich pobyt se protáhl i na tři týdny. Většina tehdejších sovětských a bulharských účastníků dodnes s láskou na Pardubice vzpomíná, a pokud žijí, stále k nám na Velkou pardubickou jezdí. V Pardubicích startovali oba legendární sovětští žokejové. Nikolaj Laks sem jezdil celou řadu let a v šedesátých letech působil i jako trenér a jezdec ve Velké Chuchli, v roce 1955 při prvním ročníku Mezinárodního překážkového mítinku startoval v Pardubicích i pozdější partner slavného Anilina, Nikolaj Nasibov. Na udržení dvoudenního mítinku zřejmě nebyl zájem z naší strany a důvodem mohla být kromě jiného také malá úspěšnost domácích koní. Sověti vyhráli Velkou pardubickou od roku 1957 šestkrát za sebou a to se nám moc nelíbilo. V roce 1960 například při dvoudenním mítinku ze čtrnácti dostihů naši nevyhráli ani jediný. Dalším důvodem byla skutečnost, že se tehdy zahraničním účastníkům pobyt a všechno ostatní platilo. Kromě Sovětů měli koncem padesátých a v první polovině šedesátých let skvělé koně také Bulhaři, Maďaři a Rumuni a naši spíše „paběrkovali“. Z určitého pohledu to však byla „Zlatá éra“ překážkových dostihů zemí tehdejšího východního bloku. Například při pohledu na maďarské statistiky, jejich jezdci z této éry, József Kedvesi, László Tamás a István Várnai dodnes suverénně vedou historické tabulky nejúspěšnějších jezdců, jezdil zde i Ferenc Németh, jednička u trenéra Aperianova a partner skvělého Imperiála při startech v Maďarsku, vyhráli spolu i Maďarské derby. Pozn. autora: Při nedávném(1.9.2011) rozhovoru s maďarským handicaperem panem Hespem jsem se dověděl, že všichni tito jmenovaní již nejsou mezi námi. Ferenc Németh zemřel letos začátkem roku a na webových stránkách „Magyar Turf“ jsou fotografie z rozloučení s touto legendou. Dnes se v některých těchto zemích překážkové dostihy ani neběhají, nebo pouze okrajově. Později přestali jezdit Poláci, z Maďarska jezdilo stále méně koní a v Rumunsku v Bukurešti bylo zrušeno závodiště a rumunský turf začal umírat. Od roku 1965 byl tento mítink již jednodenní a ztratil statut oficiálního soutěžení „socialistických a lidově-demokratických států“, jak se předtím uvádělo, což mělo své opodstatnění, neboť byla snaha zajistit do budoucna také účast koní a jezdců ze západoevropských zemí, především z Francie a Anglie. Nelogické ovšem bylo, že se týden před Velkou pardubickou za mezinárodní účasti koní, kteří přijeli do Pardubic, běhalo několik roků v Lysé nad Labem. V téměř stejné podobě se dostihový den, jehož hlavním bodem je Velká pardubická, koná dodnes. Většina dnešních rámcových dostihů se začala běhat a má svoji kontinuitu právě od zmíněného roku 1955. Tradice některých je ale ještě mnohem delší, dostih, který dnes známe jako Memoriál kapitána Rudolfa Poplera se běhá od roku 1925, dnešní Cena Vltavy dokonce od roku 1909 a naopak Cena Labe je zase mladší, běhá se od roku 1965 a nejmladší pak je Cena Paramo, jejíž první ročník se běžel v roce 1994.