Parádní jízdu v sobotu 20. května rozjel žokej Jan Kratochvíl. V den svých narozenin nejprve vítězně dovedl do cíle Westernerku, kterou Kratochvílovi nasedla rodina Vocáskových. V kvalifikaci na 133. Velkou pardubickou se Slavia pojišťovnou pak pro trenéra Josefa Váňu st. obstaral vítězství na Chelmsfordovi. Dost možná by na vítězné vlně pokračoval i dál, šancové koně na to měl. Zastavil ho však kolaps z horka, které na závodišti panovalo. Ještě v sobotu se ale Honza přesouval do Itálie a v neděli už zase ukazoval své jezdecké umění na koních Josefa Aichnera. V Meranu si kromě dvou druhých míst připsal i vítězství se Santa Klarou, o které se vloni mluvilo jako o možné účastnici Velké pardubické.
Rozhovor vznikl krátce po skončení pardubického mítinku.
Blahopřejeme Vám k narozeninám! Po dnešku je co slavit, po druhé stránce vás ale zradilo zdraví. Jak se cítíte?
Beru to na jednu stranu pozitivně, podařilo se nám vyhrát kvalifikaci s Chelmsfordem a o to nám šlo. Že mám narozky, to je vedlejší. Spíš mě mrzí, že jsem nemohl dojezdit, ale nesedlo mi počasí. Než aby se mi stalo něco vážnějšího, bylo lepší to zastavit a nechat jezdit jiné kluky.
Co se stalo, došly síly v tom náhlém létě?
Může to být. Cítil jsem se vyčerpaný, točila se mi hlava. Počasí asi sehrálo roli. Raději jsem nechal jezdit kluky, kteří jsou stoprocentně zdraví.
Pojďme k dostihovému dění. Vítězství s Westernerkou bylo přesvědčivé, rozhodl jste vlastně před cílovým obloukem…
Koně od pana Vocáska mají obrovskou třídu. Jsme domluveni na celou sezonu, za což jsem moc rád. Bylo to bezproblémové. Šla první kros a hned třetí kategorii. Ale kobyla si poradila se všemi překážkami, jako byl drop, Teplého voda… Na trávě pak už nebyl vůbec žádný problém. Ona je šikovná, kvalitní. Moc si přeju, aby zůstala zdravá a příště zase ukážeme, co v ní je.
Asistent trenérky František Vocásek naznačil, že by mohla směřovat v budoucnu do Velké pardubické. Vidíte to také tak?
Vzhledem k tomu, že šla svůj debut na těžkých skocích hned na 4400 metrů a nebyl to pro ni problém, tak to může být klidně i dost možné. Skokansky je na tom bezvadně, dokáže si poradit se vším, takže příští dostih asi půjde na 5200 metrů. Velká v jejím případě není žádné sci-fi.
Zásadnější je ale vítězství s Chelmsfordem?
To je kůň číslo 1 do Velké pardubické. Nechtěl jsem ten dostih fírovat, takže jsem si sedl na druhé místo. Ale kolize na Irské nás vynesla na čelo. Rozhodl jsem se to tomu koni nekomplikovat. Věřím mu, na skoky stoprocentně. O té doby jsem ho nechal cválat vepředu, on bezvadně skákal, nebyl problém, jen jsem si hlídal volného koně, aby nám něco nevyvedl. Jsem moc rád, že nám to vyšlo. Valach ukázal, že na to má. Teď se jen budeme modlit, aby kůň zůstal zdráv a mohli jsme být na startu Velké pardubické.
Chelmsford se jeví jako univerzál. Je mu asi jedno, jestli půjde v koních, nebo bude udávat tempo…
To je pravda. Je sice nervóznější před startem, ale jak se odstartuje, stane se z něj totální profík. Už to také není žádný ďábel, jak byl. Pardubické závodiště zná, je radost takového koně jezdit.
Co si nadělíte k těm narozeninám?
Nooo, to byla asi ta vítězství. Moc jsem to chtěl kvůli majitelům, aby se to povedlo, a mám z toho fakt radost.
+420 466 797 111
