(Ne)naplněné příběhy hrdinů 132. Velké pardubické se Slavia pojišťovnou

Řada příběhů se dala číst v letošním ročníku Velké pardubické. Některé mají dobrý konec, jiné si ještě na happy end musí počkat.

Šťastné sedmičky pro Lokotrans
Mr Spex měl startovní číslo 7. Koně stáje Lokotrans stáli v neděli ve stáji číslo 7. Lokontrans vyhrál Velkou pardubickou už před 7 lety. Ribelinovi bylo tehdy 7. Teprve po sedmi letech si ale majitel stáje Karel Jalový mohl užít oslavy přímo na závodišti. Ribelino totiž tehdy proběhl kolem cílové podkovy „až“ druhý. O vítězství bylo po diskvalifikaci Nikase rozhodnuto o několik měsíců později u zeleného stolu a poháry pro vítěze si realizační tým přebíral pouze před zraky novinářů, potlesk diváků scházel…

Lukáš Matuský – od smůly k štěstí
Býval považován za jednoho ze smolařů Velké pardubické. Několik let ho do Velké pardubické nepustilo zranění, které si přivodil jen krátce před startem legendárního dostihu. Smůlu prolomil před dvěma lety, když zvítězil v sedle Hegnuse. Jenže to bylo covidový rok 2020 a na tribunách nebyl jediný divák. Vítězství věnoval mamince, která se jeho triumfu bohužel nedočkala. Letos zvítězil podruhé – se šťastnou sedmičkou v sedle Mr Spexe. A konečně si mohl užít ovace zaplněných tribun.

Jan Kratochvíl – Velká pardubická z postele
Vloni byl s Mr Spexem ve Velké pardubické třetí. V hnědákovi stáje Lokotrans viděl velký potenciál a těšil se s ním na start v letošním ročníku. Osud ale chtěl jinak. Honza se zranil v italském Meranu a 132. Velkou pardubickou se Slavia pojišťovnou musel sledovat z nemocničního lůžka. Jeho Mr Spex zvítězil s náhradním jezdcem v sedle, žokejem Lukášem Matuským. Honzo, přejeme brzké uzdravení!

Jaroslav Brečka – nenápadný rekordman
Od jeho prvního startu až do toho letošního uběhlo neuvěřitelných 33 let. Před rovnými třiceti lety ve Velké pardubické zvítězil v sedle Quirinuse, jehož jméno nese i tréninková centrála vedená právě Čikem. Snad nikdo totiž Jaroslavu Brečkovi jinak neřekne. V letošním startovním poli byl nejstarším jezdcem, brzy mu bude sedmapadesát let. Seděl na jediném bílém koni a ještě se startovním číslem 13. Po loňském šestém místě, které vybojoval i s posunutým sedlem, jistě doufal v lepší umístění. Bohužel Taxisův příkop byl proti. Jeho Star se cílovou rovinou proběhl bez svého jezdce v sedle.

Jaroslav Myška – čekatel
Jaroslav Myška patří ke stálicím českého překážkového sportu. Letos stál na startu Velké pardubické již po dvacáté. Za svou kariéru nasbíral snad všechna umístění, která získat lze. Jen to vítězství mu stále uniká. Měl a má početnou skupinu fanoušků, kteří mu letos to velké vítězství přáli. Zvlášť poté, když mu v loňském roce triumf unikl jen o vlásek. Bylo to v sedle Evžena, kterého připravují s manželkou Štěpánkou u nich doma. Letos Evžen po zranění odpočívá, a tak Myšák musel do sedla jiného koně. Angažoval ho trenér Stanislav Popelka na Imphala, bohužel se jim nepodařilo překonat Taxisův příkop. Že by si Jaroslav Myška nechával tu slávu na příští rok se svým Evženem?

Jakub Kocman – pokračovatel rodu
Má možná nejvěrnějšího fanouška ze všech. Při každém mítinku mu na pardubické tribuně drží palce jeho dědeček Jiří Kocman. A je na něj náležitě pyšný. Však také Kubu považuje za pokračovatele tradice rodu Kocmanů – sám Jiří pracoval u koní s Radslavem Kinským, jezdil dostihy v barvách kladrubské stáje, dvakrát startoval ve Velké pardubické a později se stal mistrem vozatajského sportu. Jeho vnuk Jakub má našlápnuto k titulu žokeje – k němu mu scházejí už jen tři zásahy. V letošním ročníku překvapil krásným třetím místem s nováčkem Sacamirem a dojal tak nejen dědečka, ale celou malou stáj v Beňově. A protože Jakub momentálně zažívá jednu ze svých nejlepších sezón, možná už v příštím ročníku Velké pardubické bude před jeho jménem to malé písmenko „ž“.

Martin Liška – radost trenéra
Neměl ambice vyhrát, ale letošní ročník Velké pardubické byl pro něj přesto jedinečný. Jako trenér připravuje Argana pro stáj Marka Šimáka. Osmiletý ryzák si nenápadně proplouval dostihovými vodami vzhůru k hladině a řekl si tak o start v letošním ročníku. Martin byl i v sedle a konečné páté místo bylo pro celý realizační tým velkou odměnou. Udělal radost i mnoha dostihovým fanouškům, kteří Argana označovali za černého koně a možné překvapení Velké pardubické.