Vítěz Velké pardubické Hegnus i vlajkonoš jízdní policie Ota se vrací do Pardubic

Bude to jen na chvilku, přesto budou významnými hosty. Řeč je o dvou koních, kteří svá jména v minulosti spojili s Pardubicemi a Velkou pardubickou. Každý v jiné roli, ale jedno mají společné – budou čestným doprovodem účastníků 132. Velké pardubické se Slavia pojišťovnou.

HEGNUS

Na start letošního ročníku, respektive na slavnostní přehlídku před tribunami, patnáctku startujících přivede HEGNUS. Čtrnáctiletý hnědák si teď užívá důchod u svého majitele Františka Ševců ve valašské Bystřičce. S kariérou se loučil v roce 2021, o rok dříve se zapisoval zlatým písmem do historie Velké pardubické. Byl to ale rok 2020, kdy se Velká pardubická běžela před prázdnými tribunami. A tak si žokej Lukáš Matuský a trenér Radek Holčák nemohli užít ovace diváků. A neužil si je ani Hegnus. Snad mu to publikum v neděli 9. října naplno vynahradí. „Je to pro mě velká čest a jsem potěšen, že Hegnus bude znovu v Pardubicích a že bude v takové roli,“ reagoval na nabídku pořadatelů Velké pardubické František Ševců. Hegnus ve své kariéře pod vedením trenérů Čestmíra Olehly a Radka Holčáka absolvoval 38 startů. Od roku 1989 je jedním z teprve čtyř vítězů Velké pardubické, které odchovali jejich majitelé.

OTA

Druhým „navrátilcem“ je dnes už čtyřiadvacetiletý starokladrubský vraník Ota. Nejen diváci Velké pardubické, ale i obyvatelé celého města si jej pamatují jako člena jízdního oddílu Městské policie Pardubice. Součástí týmu byl od vzniku oddílu před dvaceti lety. Letos na jaře se svým parťákem odešel do zaslouženého důchodu do Vlčkovic v Podkrkonoší. Do Pardubic se vrací jako zkušený vlajkonoš slavnostního průvodu nejen při zahajovacím ceremoniálu Velké pardubické, ale i samotné přehlídky startujících koní. Ota zkrátka přijede předat zkušenosti svým nástupcům.

Ve Vlčkovicích je Ota součástí projektu Stárneme spolu, ve kterém se potkávají „staří lidé a staří koně“. Na návštěvu za nimi může přijet kdokoli. Iniciátorka projektu Jitka Černá na Otu prozradila, jak hned po příjezdu omládl, když potkal svou novou kamarádku Mantovu…

MANTOVA VYPRÁVÍ… o přátelství s Otou

Zdroj: Jitka Černá, https://mantova.cz

„Jsem Mantova, starokladrubská vranka a vypravěčka příběhů Stárneme spolu. Je mi 28 let. Ota se narodil 25. února 1998, je to tedy „teprve“ 24letý mlaďas. Ve skutečnosti se jmenuje 1566 Solo Etara XI – 15. Přezdívku Ota dostal v roce 2002, v době, kdy začal sloužit u městské policie. Prošel policejním výcvikem a začal spolu se strážníky hlídat na pochůzkách, jestli někdo někde nevyvádí lotroviny, ale taky dával s ostatními černými kámoši punc různým ceremoniím, zaváděl pole koní na start před Velkou pardubickou, jezdil na ukázky a vystoupení.  Na to, že je to kladrubák, byl úžasný skokan, a tak skokové ukázky byly doménou zejména jeho a jeho jezdce, velitele oddílu Pepy Málka. Za 20 let se s Otou v Pardubicích potkal snad každý.

Po 20 letech služby přišel čas jít na důchod. Hodně lidí a určitě i koní se tohohle okamžiku trochu bojí. Jenže Ota je životní požitkář, prostě jen přehodil výhybku v hlavě a začal si plnými doušky užívat důchodovému nicnedělání. Hned jak v dubnu přijel k nám do Vlčkovic a vylezl z auta, zamiloval se do mě. Hřebčí a hlídá si mě. Dělají si z něj legraci, že když po dvaceti letech služby uviděl ženskou, zamávalo to s ním. Mám ho pořád těsně za zadkem, doslova… Někdy mi už taky leze na nervy a musím ho srovnat, ale jinak bylo v létě kvůli mouchám příjemný, když se ke mně pořád lísal. A co teprve když si vzpomněl na dobu v hřebčíně a že mezi volnými koňmi je fajn vzájemně se podrbat na kohoutku.

Baštíme s Otou svorně z jednoho seníku i kyblíčku, ale aspoň dvakrát denně musí Ota počkat na vazáku, než sežeru to navíc, co má být jen moje. Jsem vykrmovaná stará paní s opotřebovanými zuby, co ráda rychle hubne a pomalu přibírá, a kdyby se Ota živil stejně, brzy by prasknul. Jinak je Ota nádherný kus koně, to musím říct! A nikdo se s ním nenudí. Všechno musí prozkoumat a vymyslet co s tím. Fakt nepůjde ukousnout tu krásnou pampelišku za ohradníkem? Kdo nezkusí, tak se to nedozví. Proč padá z jabloně málo dobrůtek…co když zatřesu větví? Tahle páčka, co jsem zvednul, je jediná, která drží dveře boxu zavřený? …

Ota je hodný mazlík, dušička citlivá, je moc rád s lidmi. Poslouchá na myšlenku. Tedy pokud chce. Když se rozhodne neposlechnout, je z něj tank k neudržení. Prostě teď chce být jen se mnou a u nás je přece od toho, aby si užil důchod jinak než profesní život. Takže proč ne. Chodíme pořád spolu a žádné tahanice nejsou. Jen na tu Velkou pardubickou ho letos ještě pustím, ať si užije svůj starý známý svět a mladým ukáže, jak důstojně musí kráčet vlajkonoš při tak velké události.“